Květoluky

Paní Zima

Jedna vdova měla dvě dcery,jedna byla krásná a pracovitá,druhá ošklivá a líná.Vdova ale měla tu ošklivou a línou raději,protože byla její vlastní.Ta druhá vlastní nebyla,a tak musela dělat všechnu těžkou práci v domě.Večer sedávala u studny u široké cesty a předla až jí prsty krvácely.Tak se stalo,že i vřeteno bylo celé od krve.Děvče se sehnulo do studny a chtělo se umýt.Ale vřeteno jí vyklouzlo z ruky a spadlo dolů.Chudák děvče běželo za mcechou a vyprávělo jí o svém neštěstí.Ta je ale ani nenechala domluvit a nemilosrdně se na svou nevlastní dceru osopila: ,,Když jsi tam vřeteno nechala spadnout,tak je zase hleď pěkně vykivit!" Děvče se s pláčem vrátilo ke studni a ve svém zármutku se vrhlo do vody.Ztratilo vědomí,a když přišlo k sobě,leželo na překrásné rozkvetlé louce.Rostly zde tisíce květin.Děvče se rozeběhlo na louku,že se tu trochu porozhlédne,a tak přišlo k peci,ve které voněl čerství chleba. ,,Vytáhni mě,vytáhni mě ven,nebo se spálím! Už jsem dávno propečený!" Děvče popadlo lopatu a bochník vytáhlo.O kousek dál narazilo na jabloň obsypanou jablky.A ten strom na ni volal: ,,Otřep mě,otřep mě! Všechna moje jablka už jsou zralá." Děvče zatřepalo jabloní tak silně,že všechna jablka do jednoho opadala.Pak šlo dál,až se zastavilo u chaloupky,ze které vykukovala stařena.Děvče se polekalo,protože ta osoba měla hrozně velké zuby,a chtělo utéct.Ale stařena na ně zavolala: ,,Neboj se,milé dítě!Zůstaň tady,můžeš mi pomáhat v domě.Když budeš pilná,povede se ti u mě dobře.Jen mi nikdy nesmíš zapomenout pořádně natřepat peřiny.Když peří pěkně lítá,na zami sněží,já jsem totiž paní Zima." Když stařena tak přívětivě hovořila,děvče svolilo a šlo k ní do služby.Bylo pilné a pořádné a peřinu natřepávalo tak důkladně,že peří poletovalo po světnici jako sněhové vločky.Proto mělo děvče u paní Zimy dobré živobytí neslyšelo od ní křivého slova a každý den dostávalo teplé jídlo.Po nějaké době se děvčeti zastesklo po domově a řeklo stařeně: ,,Mám se tu sice moc dobře,ale déle zůstat nemůžu.Stýská se mi po matce a sestře,ráda bych se vrátila k nim nahoru." Paní Zima pravila: ,,Máš pravdu.A protože jsi mi po celou dobu věrně sloužila,sama tě k nim doprovodím." Vzala děvče za ruku a zevedla je před velikou bránu.Ta se otevřela,a jak tak děvče stálo,spustil se hustý zlatý déšť.Všechno zlato ale ulpívalo na děvčeti,a tak bylo za chvíli zlatem pokryté od hlavy až k patě. ,,To je odměna za tvou píli," povídá pani Zima.Pak se brána zavřela a děvčese naráz ocitlo nedaleko od stavení své nevlastní matky.Pospíšilo tedy domů.A když běželo kolem studny,zavolal kohout: ,,Kikirikí,naše zlaté děvče je zase tady!" Matka a sestra je přijaly moc hezky,protože děvče bylo pořád ještě pokryté zlatem.Když macecha uslyšela,jak k tomu bohatství přišlo,chtěla hned své ošklivé a líné dceři pomoc ke štěstí.Přikázala jí,aby skočila do studny.Ošklivka se probudila na překrásné louce a vydala se stejnou cestou jako její sestra.Brzy došla k peci,ze které se ozývalo: ,,vytáni mě,vytáhni mě ven,nebo se spálím!Už jsem dávno propečený,"Ale líná sestra odvětila: ,, Leda bych se umazala!"a šla dál.Za nedouho přišla k jabloni,která volala: ,, Otřep mě!Otřep mě!Všechna moje jablka jsou zralá."Líná sestra ale odpověděla: ,, To tak!Ještě by mi nějaké spadlo na hlavu."S těmi slovy vykročila dál.Když přišla k chaloupce paní Zimy,nepolekala se jí,protože o jejích velikých zubech už slyšela.Neohroženě vykročila rovnou k domečku a dala se k paní Zimě do služby.První den se snažila,Byla pilná a dělala všechno,co jí stařena uložila.Paní Zima s ní byla spokojená.Druhý den ale začala lenošit,třetí den lenošila ještě víc.ráno ani nechtěla vstát z postele.Také paní Zimě nenatřepala peřiny,jak se patřilo.A tak jí stařena brzy měla dost a vypověděla ji z služby.Líná sestra byla jen ráda,teď na ni přece spadne zlatý déšť stejně jako na sestru.Paní Zima ji zavedla před bránu.Líná sestra tam stojí-ale místo zlatého deště se na ni vylil veliký kotel plný smůly. ,,To je odměna za tvoje služby!" řekla paní Zima a zavřela bránu.A tak se líná sestra vydala domů,od hlavy až k patě politá smůlou.Když šla kolem studny,zase tam seděl kohout a volal: ,,Kikirikí! Naše špindíra je zase tady!" Smůla se jí držela,a ať se líná sestra snažila sebevíc,nemohla se jí zbavit,dokud byla na živu,smůla se jí nepustila.

KONEC