Zvěrolékařství
ZAJÍMAVÉ O ZVĚROLÉKAŘSTVÍ:
Neboli veterinářství ---) léčení zvířat
Dnes jest [Zvěrolékařství] právě na takovém stupni vývoje jako lékařství a rozděluje se jako toto v různá odvětví. Následkem toho vyvinuli se i mezi zvěrolékaři specialisté pro různé obory, a to podle povahy chorob a podle druhů zvířat. Pro každý obor zvěrolékařský zařízeny jsou při vysokých školách zvěrolékařských zvláštní ústavy, ne jako v Čechách, kde ústavem zvěrolékařským nazývá se ústav jediný, který svým neúplným zařízením tomuto názvu nikterak neodpovídá. Na vysokých školách zvěrolékařských ve státech, kde [Zvěrolékařství] doznalo většího pochopení než u nás, jsou dnes zvláštní ústavy a odborní professoři pro anatomii, fysiologii, pathologickou anatomii a pathologii, bakteriologii, hygienu zvířat domácích, lučbu, farmakologii, ústavy klinické pro vnitřní nemoci a chirurgii, soudní [Zvěrolékařství], ústavy pro prohlídku masa, chov a raçy zvířat domácích, porodnictví a i pro tropické nemoci a tropickou hygienu zvířat domácích. Počátky [Zvěrolékařství] spadají do dob, kdy začala se chovati zvířata jako zvířata domácí, tedy do dob nejstarších, možno říci předhistorických; neboť jest známo, že skot byl již před 7000 lety před Kristem zvířetem domácím. Staří Egypťané, věříce ve stěhování duší, všímali si již v nejstarších dobách nemocí zvířecích. Tak jest známo, že staří Egypťané prováděli pouštění žilou, klystéry a kastraci na zvířatech. Rovněž již v sanskrtu jsou popsány nemoci zvířecí. Staří Peršané, Féničané, Číňané, Řekové a Římané znali [Zvěrolékařství] jako zvláštní umění. Ve starém Řecku byl již ve XIV. stol. př. Kr. v celé zemi proslulým pastýř Melampus jako výtečný lékař zvířat. Praotcové lékařství Asklépios a Hippokratés prováděli vedle lékařství humanního také praxi zvěrolékařskou. Rovněž Aristotelés vydal díla o nemocech zvířecích. Ve IV. stol. po Kr. žil znamenitý spisovatel zvěrolékařský Apsyrtos a v V. stol. Hieroklés, jehož spisy byly základem velikého zvěrolékařského díla Hippiatrika, které dal sestaviti císař Konstantin VII. Porfyrogenetés. Ve starém Římě [Zvěrolékařství] bylo velmi vyvinuto. Nejznamenitější spisovatelé a odborníci římští z té doby jsou: Marcus Porcius Cato Censorinus (234-179 př. Kr. ), Marcus Terentius Varro (116-27 př. Kr. ), Columella (40 po Kr.); Plinius Secundus (23 až 79 po Kr.) líčí tehdejší stav [Zvěrolékařství] v Římě a popisuje různé nemoci zvířecí. Z nejznamenitějších římských odborných spisovatelů zvěrolékařských jest Publius Vegetius Renatus (450-510 po Kr.).